Historie Bluegrass Marathonu (BM)

Než jsem se dokopal k tomuto psaní, říkal jsem si: „Dodrž 2 zásady. Nepiš sebestředně a nenechávej si to na poslední chvíli.“ To první však půjde jen těžko, když jsem na BM nejel toliko 2x. A přestože kostru textu jsem nosil v hlavě 2 měsíce, do psaní jsem se pustil až asi 3 týdny poté, co měl být odevzdán. Každopádně můj článek si nečiní nárok na to být encyklopedií festivalu, ale v několika větách shrnuje historii BM. Pro milovníky statistik máme přehled účinkujících ze skoro všech ročníků  s výjimkou r. 1990 a 1992 (pomůže nám někdo?).

Předně je nutno říci, že Bluegrass Marathon a Borovany jsou mezi festivaly fenoménem s nenapodobitelnou atmosférou malé obce, v níž se 1x ročně zdesetinásobí počet obyvatel. Kam většina z návštěvníků jezdí pravidelně, a tak už se znají, ale nově příchozí si rázem v přátelském a neotřelém prostředí připadá jako doma. Kde nečekáte dlouhé fronty na pivo a na párek a kde se jen málokdo vydrží chovat upjatě.

Vše se vyvíjí. Dříve autem přijížděl málokdo, dnes jen chroničtí romantici přicházejí od vlakové zastávky (k zamyšlení: co bylo lepší?). Z malé přehlídky festival vyrostl, pak se zase zmenšil, během toho se i trochu stěhoval a dnes je dramaturgicky sestaven tak, aby každý rok přinesl obměnu v účinkujících a aby každá kapela měla důstojný prostor pro svoji prezentaci. Tedy nikoliv jinde obvyklé 4 písně a pryč. Tím pořadatelé dosahují toho, že festival nestárne, ale zraje a je k posluchači vstřícnější.

A s celou historií festivalu souvisí prostředí chalupy v Borovanech – v první dekádě trvání festivalu se zde scházeli muzikanti a fanoušci „jen“ na sessiony, od r. 1993 zde festival zaparkoval celý. Zvýšená míra pracovních povinností po r. 1990 se projevuje menší účastí hudebníků na pátečních neformálních setkáních; kde jsou doby, kdy kapely hrály už od pátečního odpoledne. Vše si však stačí vynahradit během soboty.

Jak to všechno začalo aneb I. ročník 1980

V r. 1980 se Jaromír „Bob“ Zýka, Bohouš Chaloupek a Borin Braun rozhodli uspořádat bluegrassový festival. V té době existovala jediná specializovaná přehlídka tohoto žánru v Kopidlně. S podporou bluegrassových fandů z Borovan uspořádali 6. 9. 1980 I. ročník v zámku v Boru. Vystupovali Vega, Petrus a Cop z Plzně, Zvonky, Chomouti, Jan Žižka a Domino z Prahy, Bleší cirkus z Ústí n. L. a Dlouháni z Karlových Varů.

 

1981-1989 Růst

Festival byl úspěšný, o čemž svědčil rostoucí zájem diváků, a tak od 7. ročníku pořadatelé festival přesunuli ze zámku do sokolovny, což vydrželo další čtyři roky. Dramaturgie festivalu v té době narůstala o regionální kapely i o soubory, které ve své době představovaly špičku žánru nebo k tomu postupem let dospěly, jako např. teplické Průdušky, budějovičtí Bobři, jablonecký Bluegrass Band (později počeštěný na Modrotisk), ústecký Katalog, pražští Newyjou, Poutníci (později Blanket) a NotaBene. Z Bratislavy několikrát vystupovali Belasi, Zrnko a Fragment. Pokud bychom mezi účinkujícími hledali kapely, jejichž jméno se objevuje v dramaturgii nejčastěji, určitě uvedeme plzeňský Cop a Petrus a liberecké Farmáře.

Nejvíce práce kolem festivalu odvedli v letech 1980-1984 Jaromír „Bob“ Zýka, v letech 1985-1990 Jan „Hobble“ Frank, oficiálním pořadatelem bylo Městské kulturní středisko v Boru.

1990 – 1992 Hledání

Po změně politické situace nastalo období tápání, kdy každý přehodnocoval priority a bylo zřejmé, že dosavadní způsob organizace festivalu je neudržitelný. V r. 1990 proběhl festival v zámecké zahradě v Boru a zdálo se, že tím zanikne. V r. 1991 se několik muzikantů v čele s Copem a částí ChBQ sešli začátkem září v Borovanech, neboť si nedokázali konec léta bez BM představit. Toto neformální setkání ukázalo příští možnou cestu, a tak i když se v r. 1992 festival ještě vrátil do borského kinosálu, bylo jasno: další ročník bude „na chalupě“.

1993 – dosud Nová tradice

Pořadatelé se rozhodli využít toho, co činí BM natolik výjimečným. A tím je prostorné zázemí bez „zavíracích hodin“, kde se prolínají účinkující s návštěvníky. A také možnou variabilitu scény – při nepřízni počasí se festival ze zahrady ukryje do „kulturáku“. Na přípravě festivalu se podílí Václav „Cupitáč“ Král, v posledních letech také Jaroslav „Fugas“ Uhlík. Jen v r. 2000 si vybrali „oddechový čas“, festival se nekonal.

Každoročně nebo alespoň téměř pokaždé zde vystupují nebo vystupovali plzeňští Cop (v historii absolutně nejčastěji) s ChBQ v těsném závěsu, pražští Nová Sekce, Vabank (Unit) a Monogram, BG Cvrkot z Police n. Metují, Větráci z Kopidlna, od r. 1997 každoročně také karlovarský Harry Phill Band.

 

Závěrem je třeba poděkovat zejména otcům- zakladatelům festivalu za vznik festivalu, protože  temný začátek osmdesátých let vyžadoval velký entuziasmus a osobní neohroženost, a dále chalupářům z Borovan za prostředí pro festival.

 

Podle materiálů zapůjčených Cupitáčem sepsal v Plzni v květnu 2004 Tomáš Hněvsa.